Jak Tygřice soutěžily

Na Svojsíkův závod jsme se pilně připravovaly během schůzek skoro dva měsíce, poslední přípravy vrcholily ještě večer před závodem, kdy jsme rychle opakovaly zdravovědu a učily se vázat křížovou vazbu. 

V den D jsme se sešly brzy ráno na autobusové zastávce a (v bohužel dost malém počtu 6 statečných skautek a 4 vedoucích) vyrazily nejprve autobusově a pak také vlakově směr Černošice. Že jedeme správně bylo patrné hned na Smíchovském nádraží, kde bylo poměrově tak 4:1 skautů oproti „civilním cestovatelům“. Všichni skauti se nalodili do toho stejného vlaku, tudíž tam bylo poněkud těsno. Vlak se opět uvolnil na Černošickém nádraží, kde desítky skautů vlak opustily. Ošátkovaný proud lidí se jako jeden muž vydal asi dva kilometry směrem po modré značce, což mělo tu nevýhodu, že s sebou vzal i nic netušící pražské oddíly, které měly shodou okolností jejich okresní kolo v tu stejnou dobu také v Černošicích, avšak o pár kilometrů jiným směrem. Na startu závodu Praha – západ naštěstí motorizovaní organizátoři zbloudilé pražské oddíly odchytávali a odváželi na jejich startovní místo.

Po registraci byli vedoucí odveleni na stanoviště, kde byli přiděleni k roverstvu z Černošic, kteří tento závod organizovali. V současné době se konal zahajovací nástup, kde byli závodící seznámeni s pravidly hry a jejím tématickým rámcem (což byla Cesta do Mordoru).

Závod odstartovala šifra, kde skautky a skauti zjišťovali slavnou osobnost pomocí indicií. Jakmile osobnost správně odhalili mohli podle mapy vyběhnout na stanoviště a začít plnit úkoly. Já byla spolu s ostatními vedoucími na stanovišti, proto si nejsem úplně jistá, jak si naše holky vedly, ale pokusím se alespoň přetlumočit,  co vím z vyprávění. Holky si vyzkoušely naplánovat vlastní výpravu, hledat informace, chodily po laně, zdravovědu a další aktivity. Nejlépe si vedly na stanovišti, kde vařily čočkovou polévku na ohni a získaly zde plný počet bodů. Nejhůř pak prý asi na stanovišti ekologie. Na stanoviště, kde jsem byla já doběhly asi hodinu před koncem závodu. Zde se ocitly v průsmyku Cirith Ungol (každé stanoviště mělo svůj název podle knih Pána prstenů) a musely zde sestavit žebřík mezi dvěma stromy pomocí křížové vazby. Vedly si opravdu velmi dobře, protože se zde umístily v počtu bodů jako čtvrté z dvaceti družin, které k nám dorazily. Tygřice pak bohužel musely utíkat do cíle, který byl od našeho stanoviště vzdálený skoro tři kilometry, takže už nestihly poslední dvě stanoviště (slalom v lodičce a stavbu podsadového stanu).

Na závěr letošního Svojsíkáče se konal slavnostní krojový nástup a vyhlášení výsledků. Žádná z mníšeckých hlídek se sice neumístila, nevedly si však vůbec špatně. Naše Tygřice se umístily jako páté z celkových 12 dívčích hlídek. Na postup do krajského kola to však nestačilo, což nám ale nevadí 🙂

Na památku jsme dostaly pamětní list, který nalepím do naší papírové kroniky a každý účastník i pomocník dostal dřevěnou upomínkovou placku.

Na závěr jsme znovu pomučili naše nebohé nožičky překotným úprkem na vlak (stihli jsme ho) a i s našimi skauty jsme (opět vlaku-autobusově) dorazili na domovskou hroudu – tedy na mníšecké náměstí.